Poslední týden jsem strávil většinu času čtením dvou skvělých knížek - Poker lhářů (Liar's Poker) a Big Short: Inside of Doomsday Machine od Michaela Lewise.
Už podle názvů je asi jasný, že tyhle knihy se točí okolo událostí finančního světa. Než se zděsíte a kliknete jinam, tak vězte, že - Tyhle dvě knihy by měly být povinnou četbou pro každého, kdo:
-chce investovat (prostřednictvím hodného pana osobního bankéře)
-sleduje burzovní zpravodajství nejrůznějších kanálů (u nás ČT24)
-sleduje politické diskuze a fundované názory politiků, ekonomů a "analytiků" v nich vystupujících
-koho zajímá, jak dokázalo několik stovek (tisíc) finančníků na celém světě přivést světovou ekonomiku na hranici kolapsu
-kdo si myslí, že analytici, manažeři, dealeři, brokeři a podobní jsou chytří, fundovaní pánové, co znají svůj obor, zvažují všechna rizika a blaho klienta, resp. instituce, pro kterou pracují, je jim nadevše.
Tak. Můžete se ptát - Proč název tohoto blogu je tak sprostý? Protože, dámy a pánové, oni fundování a chytří finančníci (zejména na obchodním parketu) právě takto mluví..... a to zejména o vás, jejich klientech.
Protože pro ně jste blbci. Tupouni, které je třeba oškubat. Pro blaho firmy a hlavně - osobní bonus na konci roku.
Jestliže budete chtít si ony dvě knihy přečíst, doporučuju začít Pokrem lhářů.
Odehrává se v 80. letech minulého století a autor fakticky popisuje své vlastní zkušenosti, zážitky a historky, které zažil jako "salesmen" pracující u Salomon Brothers (kde je jim konec...). To doplňuje o faktické popisy vzniku a rozvoje obchodování s nejrůznějšími finančními instrumenty a velmi dobře dokumentuje posun zaměstnanců finančních domů od loajality k firmě k naprosté preferenci osobního obohacení a přístupu typu "po mě potopa, hlavně aby bonus na konci roku byl co největší".
Je to strašně zajímavá a zároveň depresivní četba - zejména pro toho, kdo má pořád iluze (díky mediální masáži "fundovaných" ekonomických moderátorů, ekonomů apod.) pocit, že ti lidé, co obchodují, řídí a plánují finanční investice jsou intelektuální elita.
Zároveň, když čtete tuto knihu, tak máte pocit, jako by se neodehrávala před 20 - 25 lety, ale v současnosti. On se totiž finanční a vůbec celý svět příliš nepoučil, naopak a vedl k tomu, co nazýváme finanční krizí a následnou Velkou depresí...
A jsme u druhé knihy - Big Short. Oproti této knize je předchozí čtivo slabé kafe. V knize se prolíná vyprávění a popis osudů několika jedinců (finančníků), kteří narozdíl od většiny prohlédli ony obří maškarádu finančních produktů navázaných na rizikové hypotéky..... a dokázali na tom vydělat.
Lidičky, věřte mi - když to budete číst, nebudete chvílemi věřit vlastním očím, co bylo (a já si myslím, že pořád je) v "sofistikovaném" finančním světě možné..... A až si přečtete tuhle knihu celou, tak najednou všechna prohlášení, analýzy a vyjádření slovutných ekonomů, finančníků a politiků uvidíte v úplně jiném světle....A dobře vám z toho teda nebude...
Jak říkám - tyhle knihy by měly být povinná četba. Pro všechny. Bez výjimky.
A jenom abych ilustroval - dovolím si vypůjčit skvělé vysvětlení toho, proč to pánové na Wall Streetu, Londýně, a všude jinde tak podělali - veškerý kredit následujícího textu připište panu autorovi Lewisovi :-)
Jsou 80. léta 20. století a jsme v USA. Spousta lidí má hypotéky. Úroky jsou poměrně vysoké. Chytré hlavy na Wall Street si položí otázku - jak to udělat, aby se ony hypotéky daly obchodovat jako dluhopisy (a my na zprostředkování těchto obchodů vydělali obrovské provize)?
Jednoduše. Vezmeme balík (pool) hypoték a vytvoříme z nich tzv. mortgage-backed bond, neboli bond krytý hypotékami. Ovšem je tu problém, kvůli kterému tyhle bondy nechce nikdo kupovat. Lidi, co mají hypotéky, je můžou kdykoliv předčasně splatit, což znamená, že investor, který koupí ony bondy neví přesně, kdy investované peníze do bondu dostane zpět. Může to být až na konci platnosti bondu, nebo taky příští týden, když klienti své hypotéky splatí dřív.
Řešení je jednoduché - ony bondy rozdělíme do tzv. tranší - představte si to jako věž o mnoha (až sto) patrech. Úplně nejníž budou hypotéky, kde je riziko předčasného splacení nejvyšší - a proto investor, který koupí tuto tranši onoho bondu, dostane nejvyšší úrok - jako kompenzaci toho, že jeho investice do bondu může být kratší, než si plánoval. No a úplně nejvýš budou zase hypotéky, u kterých téměř nehrozí, že by je klienti splatili předčasně. Je to tedy velmi jistá investice a proto dostane investor do této tranše nejnižší úrok.
Tyto bondy, resp. tranše samozřejmě můžete dále obchodovat, pokud je už nechcete držet. Jednoduché, že? Díky tomuto vynálezu se trh s hypotékami, resp. bondy na ně navázanými stal obrovským. Zatím je ale všechno OK, neboť zatím do bondů mícháme hypotéky, z nichž valná většina je kvalitních.
V devadesátých letech nastává druhá etapa. Chtělo by to vývoj zase o něco popostrčit - oficiálně, aby i chudí Američané měli možnost vlastnit nemovitost - fakticky, aby se více obchodovalo s cennými papíry, jenž jsou od hypoték odvozeny a finanční firmy měly větší zisky. A obchodníci bonusy.
Takže se vymyslí finanční produkt - derivát - nesoucí název "collateralized debt obligation", neboli CDO. Co následuje, je velmi zjednodušený popis toho, jak fungují. Na celém světě jim rozumí tolik lidí, že byste je spočítali na prstech jedné ruky. Ti, co je vytvořili a ti, je rozluštili, poznali, co je to za shit a dokázali na tom vydělat.
Takže si představte, že vezmete sto oněch mortgage-backed bondů, které jsme popsali výše. Z nich vezmete ta nejnižší patra, která jsou nejméně kvalitní, resp. nejvíce riziková a ratingové agentury je hodnotí spekulačním stupněm. Tyhle nejnižší patra z oněch 100 mortgage-backed bondů smícháte dohromady a máte nový cenný papír - CDO. A teď - jak ho prodat? Mělo by všem být jasné, že když smícháte největší odpad z předchozích bondů, tak výsledné CDO bude zase odpad. Omyl! Ratingové agentury, z mnoha důvodů, které si přečtěte v knize, ohodonotí většinu horních pater CDO věže jako kvalitní, fakticky bezrizikové tranše!! A jedém - může se prodávat důvěřivým investorům.
Ale to ještě není všechno. Po nějaké době je tenhle typ businessu tak rozjetý, že počet Američanů, kteří si berou hypotéky, které nikdy nesplatí, nestačí. Ale trh poptává stále více CDOček. Tak co uděláme? Vezmeme tranše z již vytvořených CDOček, která se neprodala a smícháme z nich nové, tzv. CDO^2. Tento proces se může fakticky opakovat donekonečna. Je jasné, že jestliže původní CDO byly velmi složité a pro normálního člověka (a i většinu finančníků) nepochopitelné, následné mixy jsou absolutně nerozluštitelné... snad ani pro ty, co je vytvoří.
A víte co? Pořád těch CDO máme málo! Lidi jich chtějí víc a víc. Takže vytvoříme něco, co se nazývá syntetickým CDO. Jak to funguje? Tady musíme udělat malou odbočku:
Existuje něco, co se nazývá "credit default swap". Ve své podstatě je to cenný papír, který když si koupíte, vám dává požadovat po tom, kdo vám ho prodal, náhradu hodnoty jiného cenného papíru (akcie, dluhopisu, CDO..), na který je onen swap "napsán", pokud hodnota onoho jiného cenného papíru klesne pod určitou hranici, resp. se stane bezcenným. Vtipné je také to, že onen swap můžete uplatnit, i když žádný cenný papír, na který je vypsán vůbec nevlastníte! Je to v podstatě sázka. Ten, kdo swap prodává sází na to, že onen cenný papír, na který je swap vypsán, svou hodnotu neztratí. Ten, kdo ho kupuje, sází na to, že hodnotu ztratí a vyinkasuje onu náhradu.
A teď zpět k oněm syntetickým CDO. Najde se firma, která bude vypisovat a prodávat ony swapy na CDOčka. Lidé, kteří si myslí, že ona podkladová CDO jsou nekvalitní a odsouzená v budoucnu k zániku, si tyto swapy koupí. Za to platí tomu, kdo jim je prodal určité procento hodnoty onoho podkladového CDO. Ten, kdo swap vydal, tedy má výnos maximálně do výše onoho procenta, ovšem potenciální ztráta, kteou může mít, je rovna objemu oněch podkladových CDO, na které je swap vypsán. Naopak, ten kdo swap koupí, může maximálně ztratit ona procenta, která platí vypisovateli swapu. Ale je maximální zisk může být obrovský, fakticky do hodnoty objemu podkladových CDO, na něž je swap vypsán.
Když se na tohle díváte zpětně, tak je vám asi jasné, že ti, co prohlédli shitovost oněch CDO a koupili swapy, vydělali po zhroucení trhů v roce 2007 - 2008 obrovské peníze. Ti, co prodávali ony swapy, prodělali kalhoty a, jak se říká, "went under". Ovšem až na výjimky - např. americká AIG, která měla ztráty v desítkách miliard USD.
Ale to pořád ještě není všechno. Úchylnost celého tohoto systému, který v podstatě nebyl ničím jiným, než obřím podvodem, bylo to, že vydavatelé CDOček koupili od těch, co si koupili swapy na to, že CDOčka ztratí svou hodnotu, tyto swapy, smíchali je dohromady a vytvořili ono syntetické CDO, jehož tranše, světe div se, získaly od ratingových agentur většinou hodnocení fakticky bezrizikového finančního instrumentu.
Pokud jste už z toho v prdeli a nevíte, kde vám hlava stojí, tak nezoufejte - jste úplně v pořádku. Tak to totiž mělo být. Aby se v tom nikdo nevyznal. Aby co nejdéle nikdo nepoznal, že většina oněch CDO nemá žádný reálný základ. Že jsou to jenom obrovsky komplikované účetní produkty.
Tak - konec vysvětlování. Už je toho textu dost. Takže závěrem - obě knihy vřele doporučuju. Získáte něco, co bych nazval prozřením - pochopíte, proč je možné, že se stalo, co se stalo v letech 2007 - 2009. A už nikdy nebudete věřit politiků, ekonomům, analytikům a už vůbec ne bankéřům!
Zdraví makroekonom
Kocourek
